Milý deníčku,

asi ti tak začnu říkat, protože je to řekněme nejnormálnější oslovení, co se dá použít. Milá schránko tajemství? Milá kniho, do které lze napsat cokoli, ale nikdo si to (snad) nepřečte? No, nevím… Myslím, že zrovna to „milý deníčku“ je výstižné.
Asi sem napíšu ve zkratce, co se za poslední dva měsíce a pár dní stalo. Jo, je toho docela dost, ale pokusím se to zkrátit na minimum. Přeci jen chci, aby mi vyšel papír.
Začnu rovnou koncem školního roku. Posední akce, o které jsem sem nepsal byl… Pozor, připravit. Jo, bylo to přežití v přírodě. Možná by se to spíš dalo nazvat adventurou, protože to až tak nebezpečné nebylo. Alespoň první den. První den jsme měli jen najít nějaké schované kamínky, utábořit se pod poměrně velkým přístřeškem. Měli jsme na výběr mezi myslím třemi. 
 

Jo, ještě jsem zapomněl na to, že jsme si k sobě na adventuru přibrali Kayla a vybrali si oranžovou. Především nesmím zapomenout také na králíčka Ňufíčka, kterého Seanovi nedobrovolně přibalila s sebou Odette. No, pokračujeme dál. Cílem prvního dne mělo být pro každou skupinku získat suroviny a uvařit lektvar, kterým jsme měli otevřít vstup do labyrintu. Tuto část jsme nechali na Seanovi, který se úkolu zhostil na jedničku a v poledne dalšího dne jsme měli uvařeno. Jo, večer měl nějaké problémy, ale co se dá dělat. Ne každému se to vyvede napoprvé. V labyrintu jsme sesbírali spousty bodů. Myslím kolem osmdesáti, takže jsme se nakonec umístili na druhém místě. Celkem mě to překvapilo, protože jsme měli docela zpoždění, protože, jak jsme se dozvěděli na konci, ostatní týmy vyrazily do labyrintu hned. Ale zase naopak jsme dostali čas navíc, takže se to nějak vyrovnalo.